Tak jsem se konečně dokopala k tomu, že podruhé zkusím upéct kynuté buchty.
Začalo to ale tak, že jsem si dovezla z Německa droždí, které chtělo spotřebovat co nejdříve, a tak jsem se vrhla na buchty.
Prvním krokem bylo to, že jsem našla v nové kuchařce recept na ně. Poté jsem nachystala těsto, strčila jej do nově povlečených peřin a vyrazila jsem pro povidla. První obchod povidla nevedl, šla jsem tedy do obchodu druhého. Tam naštěstí povidla měli. Čapla jsem je a utíkala domů, abych stihla buchty zabalit. Když jsem četla recept, byla jsem přesvědčena o tom, že hezčí buchty jsem v životě neupekla. Tak jsem jen doufala.
Když jsem buchty dodělala, nechala jsem je kynout na pleších. Rozehřála jsem si troubu a buchty dala péct. Celým bytem se linula ta naprosto fantastická vůně. No co se ale nestalo. Když jsem buchty vytáhla z trouby, zjistila jsem, že mi ze všech vytekla povidlová náplň a buchty jsou prázdné. Nic nám to ale na náladě neubralo a buchty jsme snědli.
Napsat komentář