Byl den, kdy jsem dostala neskutečnou chuť na kynuté buchty s povidlím. Protože neznám lepší věc na snídani, než jsou právě kynuté buchty. Byl zrovna takový pochmurný den, takže něco dělat byla zatím jen představa. Po chvíli se udělalo hezky a já měla čas na to, dojít nakoupit a buchty upéct. Když jsem přišla domů, venku začalo hnusně pršet a já jen doufala, že můj plán s buchtami vyjde. Překvapivě vyšel. Zadělala jsem na těsto a netrpělivě čekala, až se začne domem linout ta úžasná vůně kynutí. Mezitím, co jsem se byla podívat, jak mi hezky kyne těsto, přišla do kuchyně mamka a snědla snad půlkušvestkových povidel! Začala jsem se zlobit, ale ve finále všechno dobře dopadlo. Povidla mi naštěstí vystačila. I když to ke konci vypadalo, že bude poslední buchta bez náplně. Ale zpátky ke kynutí. Když těsto nakynulo, začala jsem plnit bochánky. Můj první výtvor dopadl teda katastrofálně. Vypadalo to příšerně, buchta byla úplně rozpadená a prostě děs. Snažila jsem se překonat sebe samotnou, nezhroutit se a zkusit další kousek. Ten naštěstí vyšel na jedničku. Když jsem měla hotovy všechny kousky, začala jsem je skládat na plech, hezky vedle sebe. Jenže mi nedošlo, že buchty musí nakynout i na plechu, tzn. Jsem je měla skládat třeba dva milimetry od sebe. Ale zvládly to, nakynuly v pořádku a šup s nimi do trouby. Čekala jsem snad celou věčnost, než se upečou. Ale vše úžasně vonělo a já se jen těšila, až budu moct ochutnat tu neskutečnou dobrotu. Když jsem buchty vyndala z trouby. ohromila mě ta krásná vůně. Buchty jsem pomazala máslem a čekala jsem, až vychladnou. Když jsem ochutnala první kousek, úplně jsem se zamilovala. I když byly trochu tužší, protože se ještě musely nechat naležet, snědla jsem skoro celý plech. Mňam!
Napsat komentář